Očkování Vašeho dítěte 

Očkování patří k nejvýznamnějším objevům celé historie medicíny. Očkováním se lidstvu podařilo zbavit mnoha nebezpečných infekčních nemocí, které způsobovaly smrtící epidemie nebo zanechávaly trvalé následky.
Pokusy chránit se před nakažlivými nemocemi nejsou záležitostí posledních let. Počátky snahy o zabránění šíření nakažlivých chorob je třeba hledat již ve staré Číně. Zde byly činěny pokusy s pravými neštovicemi, při nichž se vstřikovala tekutina z neštovičných puchýřků pod kůži zdravých jedinců. Tato metoda se označovala jako variolizace.
Historie moderního očkování sahá do 18. století. O zavedení variolizace se zasloužila manželka britského vyslance lady Mary Wortley Montaguová, která se s variolizací seznámila v Istanbulu. Koncem 18. století zahájil anglický venkovský lékař Edward Jenner vakcinaci (vacca = kráva), tj. očkování proti neštovicím. Jeho metoda byla založena na zjištění, že osoby, které onemocněly kravskými neštovicemi, nikdy neonemocní pravými neštovicemi. Proto začal přenášet tekutinu z kravských neštovic do kůže zdravých jedinců. Před zahájením očkování umíral na neštovice jeden z 10 nakažených. Pouze díky očkování došlo k vymizení tohoto zákeřného onemocnění. Poslední případ byl zjištěn v roce 1977 v Somálsku. Proto bylo možno očkování proti pravým neštovicím (variole) celosvětově zrušit.Jak sami vidíte, očkování slavilo od doby, kdy bylo vynalezeno, nemalé úspěchy. Z planety byly vymýceny zákeřné nemoci jako např. černé neštovice. Spalničky či obrna už pro děti neznamenají nebezpečnou a smrtelnou chorobu. Lze tedy konstatovat, že předcházení onemocnění je jednodušší a efektivnější než samotná léčba nakaženého.
Principem každého očkování je podání antigenu (usmrcených nebo oslabených bakterií či virů nebo jejich částí) zdravému jedinci. Viry jsou nejmenší z mikroorganismů, přesto nás ohrožují nejvíce. Proti bakteriím máme k dispozici antibiotika. Virová onemocnění se však z velké části ještě neumíme léčit. Očkování představuje zatím jedinou účinnou zbraň. Dalším důvodem pro očkování je i zvyšující se odolnost některých bakterií proti antibiotikům, která se tak stávají neúčinnými.
Očkovací látka se podává buď injekčně nebo ústy. Jedná-li se o injekční podání vakcíny, pak podle druhu a charakteru očkovací látky se aplikuje buď do svalu (většina očkování) nebo podkožně (např. očkování proti spalničkám, zarděnkám,příušnicím a neštovicím). Podání ústy je velmi pohodlné pro samotnou aplikaci a děti ho přijímají bez stresu, příkladem je očkování proti rotavirům.
Očkování simuluje infekční chorobu, avšak v kontrolované formě. Nezpůsobí u očkovaného nemoc, ale probudí jeho obranný systém, vyvolá tvorbu obranných látek, ev. spustí v těle očkovaného další obranné mechanismy. Tyto pak chrání očkovaného jedince, když se skutečně setká s infekční nemocí, proti které je očkován.
Vývoj, příprava, výroba, skladování a distribuce vakcín podléhají náročným a pravidelným kontrolám, a proto jsou dnešní vakcíny bezpečnější než ty, které se používaly před dvaceti lety.
Vakcíny v dnešní době procházejí přísnými klinickými zkouškami, na které dohlížejí nestranní odborníci z různých odvětví medicíny. Výrobci vakcín musí prokázat nejenom jejich účinnost, ale i bezpečnost pro lidský organismus. Nové technologické postupy a pokroky v lékařství samém umožňují vývoj kvalitnějších očkovacích látek, které obsahují stále menší množství antigenů.

Očkování Vašeho dítěte

Měli byste sledovat zdravotní stav svého dítěte alespoň po dobu tří dní před plánovaným očkováním. V případě změn jako je například zvýšená teplota, rýma, kašel, průjem, zvracení, vyrážka, alergie, štípnutí hmyzem s následnou alergickou reakcí, bolesti hlavy a jiné bolesti byste měli informovat pediatra a očkování odložit na dobu, až bude dítě zcela zdrávo.
Měli byste sledovat spánek dítěte před dnem očkování, pokud dítě spí neklidně, informujte lékaře.
Totéž platí o příjmu potravy. Pokud vaše dítě trpí nechutenstvím a odmítá jíst, upozorněte lékaře.
Dále byste ošetřujícího lékaře měli informovat, zda dítěti některý jiný lékař nenasadil léky, zda dítě mělo reakci na předchozí očkování, zda některý z členů rodiny, s nímž dítě bylo poslední tři týdny v blízkém styku, nebyl vážněji nemocen, zejména se jedná o infekční nemoci jako jsou např. plané neštovice, kde bylo dítě poslední tři týdny, například školka v přírodě, pobyt na venkově, dovolená v zahraničí.

Pokud je dítě očkováno, měl by vakcinaci provádět jeho dětský lékař, který dítě dobře zná a sleduje dlouhodobě jeho stav a celkový vývoj. Ten dokáže nejlépe posoudit, kdy očkování například není vhodné, protože dítě nedávno prodělalo nějakou chorobu, která je oslabila a může zvýšit eventuální riziko vedlejších účinků vakcinace. Dokáže také nejlépe určit vzácné případy, kdy riziko očkování je vyšší než v normální populaci.
Na specializované pracoviště se obraťte pouze v případě, že se chystáte vycestovat do ciziny. V Plzni je Centrum cestovní medicíny ve Zdravotním ústavu (bývalý Purkyňův pavilón), ulice 17.listopadu 1, tel. 371 408 502. I v tomto případě však informujte svého pediatra.

Na očkování musí dítě doprovázet jeden z rodičů, event. zákonný zástupce. Rodiče mají právo být vždy přítomni při očkování svého dítěte.
Nezapomeňte si s sebou přinést Očkovací průkaz, popř. vyplněný Souhlas s očkováním, jedná-li se o nepovinné očkování.

Opatření po očkování

Bezprostředně po očkování setrvejte s dítětem po dobu 30 minut v čekárně , důvodem je možná alergická nebo jiná časná reakce po očkování.
Dítě by mělo být podrobeno šetřícímu režimu po dobu minimálně dvou dnů podle druhu očkování, jedná se zejména o omezení fyzické námahy, slunění a jiných možných stresových situací.
V den očkování podávejte dítěti dostatek tekutin, večer ho nekoupejte, jen otřete žínkou, ev. krátce osprchujte a kontrolujte mu teplotu.
Během prvních dnů po očkování se mohou objevit lehké lokální reakce v oblasti vpichu jako je například otok a menší zarudnutí kůže, možná i mírná bolest. Tyto příznaky nevyžadují léčbu, většinou samovolně odezní. Otok či zarudnutí zmírní studený obklad, na bolest můžete podat paracetamolový či ibuprofenový přípravek v běžné dávce.
Při výskytu větší vedlejší reakce, např. zvýšené teploty, zajistěte dítěti klidový režim a podejte léky na snížení teploty jako při jiném akutním onemocnění.
Pokud se po očkování u vašeho dítěte objeví příznaky, které se jako vedlejší reakce běžně nevyskytují, např. vysoká horečka, třesavka, poruchy vědomí, nestišitelný křik, kopřivka apod., neprodleně nás informujte.
Nežádoucí účinky po očkování co nejdříve oznamte lékaři, který dítě očkoval, ten rozhodne o případné léčbě a dalším postupu přeočkování.

Očkování ano či ne

U nás i ve světě již delší dobu probíhají diskuse týkající se očkování dětí. Jedni jsou příznivci očkování, druzí se domnívají, že s sebou přináší vedlejší účinky, které převyšují požadovaný efekt. Zatímco v nedávné minulosti byla potřeba a přínos hromadného očkování všeobecně uznávána, v současnosti se jeho kritika stává tak trochu módou. Odmítači očkování se odvolávají na to, že každý má sám odpovědnost za své zdraví, ať tedy sám rozhoduje o tom, zda své děti dá nebo nedá očkovat.
Odpůrci očkování argumentují tím, že nejsou známy dlouhodobé následky očkování. Někteří se domnívají, že existuje přímá souvislost mezi očkováním v ranném věku a vývojovými poruchami, poruchami učení, autismem, hyperaktivitou, alergiemi a oslabením imunitního systému. V současné době narůstají obavy zejména z rutinního přístupu k očkování kojenců a malých dětí. Dále někteří odpůrci očkování namítají, že stejných výsledků, jakých bylo dosaženo při plošném očkování, je možné dosáhnout zlepšením hygieny, výživy a sociálních podmínek obyvatelstva.
Nejčastějšími propagátory odmítavých názorů jsou lidé praktikující přírodní nebo alternativní medicínu, chiropraxi, homeopatii apod. Argumentují zejména tím, že očkování oslabuje imunitní systém, výskyt sporadických případů onemocnění je dokladem neúčinnosti vakcíny, nežádoucích účinků očkování je daleko víc, než se hlásí, dávivý kašel by vymizel i bez očkování atd.
Při velkých počtech očkovaných dětí je samozřejmé, že u některých se v časové souvislosti s očkováním objeví různé choroby - úměrně jejich frekvenci v celé dětské populaci. Je proto třeba všechny podezřelé případy důkladně vyšetřit. Příčinnou souvislost je nutné spolehlivě odlišit od pouhého náhodného současného výskytu.
Zastánci očkování naopak poukazují na to, že díky rozsáhlému programu očkování byla zcela vymýcena mnohá závažná onemocnění nebo byl přinejmenším výrazně omezen jejich výskyt. Podle statistik očkování v celosvětovém měřítku již zachránilo a stále zachraňuje miliony dětských životů, především v zemích třetího světa. Je třeba si uvědomit, že v minulých letech umíral například na spalničky a jejich komplikace ročně na světě jeden milion dětí. V preventivních programech organizovaných WHO (Světová zdravotnická organizace) a UNICEF (dětský fond) hraje očkování jednu z klíčových rolí a v posledních několika letech významně přispělo ke snížení úmrtnosti na infekční nemoci. Pod vlivem úspěchů dosažených plošným očkováním proti celé řadě nemocí lékaři nadále doporučují, aby se v očkování pokračovalo.
V řadě západních států, kde je zvykem řešit zdravotní komplikace u soudu, je obava z nežádoucích reakcí důvodem, proč stát očkování nenařizuje, ale pouze doporučuje. Tento benevolentnější přístup k proočkovanosti populace si však vybírá svoji daň. V zemích západní Evropy je očkováním chráněno pouze 70% populace a čas od času se objeví epidemie černého kašle, zarděnek či spalniček. Proto se v některých z těchto států, jako např. ve Francii, státní aparát snaží vyvíjet tlak na rodiče, kteří nenechají své dítě očkovat. Taková rodina ztrácí nárok na rodičovské příplatky.
V současné době je v České republice očkování povinné, stanovené zákonem, ministerstvem zdravotnictví ČR a hlavním hygienikem. Očkuje se pravidelně celá dětská populace proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, spalničkám, příušnicím, zarděnkám, nověji i proti onemocnění vyvolanému Haemophilus influenzae B a virové hepatitidě B.
Základní očkování zůstává u nás i nadále bezplatné. Očkování plánují a kontrolují pracovníci hygienické služby a provádějí je převážně praktičtí dětští lékaři.

Co vás čeká, pokud odmítnete očkování dítěte

Pokud dítě nenecháte očkovat, zvažte, zda se dobrovolně podrobíte riziku, že vaše dítě onemocní právě tou infekční chorobou (i se všemi možnými komplikacemi), proti které jste ho nenechali očkovat.
Dále je třeba vzít v úvahu i fakt, že v současné době, kdy cestujeme po celém světě, se může vaše dítě nakazit v zemích, kde se epidemie infekčních chorob stále vyskytují. Možná namítnete, že s malým dítětem nehodláte cestovat, ale z těchto rizikových oblastí k nám přicházejí lidé např. za prací nebo uprchlíci, kteří k nám toto onemocnění tzv. „zavlečou“. Díky vysoké migraci obyvatel ze zemí s výskytem infekčních nemocí do Evropy význam očkování stále stoupá.
V případě, že jste již rozhodnuti (z nějakých důvodů) nenechat své dítě pravidelně očkovat, pak musíte vědět, že je vaše počínání nejen v rozporu s plněním rodičovských povinností ve smyslu zákona 94/1963 Sb., par. 31, písm. a), které zahrnuje péči o zdraví dítěte, ale i zákona 258/2000 Sb., paragraf 46, odst. 4, který řeší problematiku nezletilců, tj. osob do 15 let (za splnění povinnosti je vždy odpovědný rodič, popř. jiný zákonný zástupce), následně zákona č. 471/2005 Sb. a mnoha dalšími zákony a předpisy souvisejícími.
V obecné rovině je povinné očkování ospravedlnitelné nejen ve vztahu k čl. 5 a 6 Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (Úmluva vyhlášená ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 96/2001), ale i k dalším základním právům občana podle Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod.
Ve vztahu k základnímu právu svobodně projevovat náboženství nebo víru je povinnost podrobit se povinnému očkování přípustným omezením tohoto práva, neboť jde evidentně o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu veřejné bezpečnosti, zdraví a práv a svobod druhých.
Autonomie rodičů při rozhodování o zdravotnických zákrocích, tedy i očkování, vůči dětem není absolutní.
Povinností každého pediatra je dodržovat tzv. „prováděcí předpis“ tj. vyhlášku Ministerstva zdravotnictví, která upravuje členění očkování a podmínky jeho provedení, dále je jeho povinností provádět očkování a v případě odmítnutí vás seznámit s příslušnými předpisy, zákony ale i postihy, souvisejícími s očkováním.
Po přečtení těchto předpisů potvrdíte informovanost svým podpisem na formulář „Nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb – povinné očkování“ a lékař podle par. 10, odst. 4, zákona 659/1999 Sb. ohlásí věc příslušnému Oddělení sociálně-právní ochrany dětí na místním úřadě.
Lékař je povinen zapsat údaj o tom, že Vaše dítě nebylo řádně naočkováno do lékařského posudku před nástupem dítěte do kolektivního zařízení (jesle, mateřská škola) nebo účastí ve škole ve přírodě či na dětském táboře.