Dětské nemoci 

Nemoci jsou běžnou součástí dětství. Každý z nás si prodělal „svoje dětské nemoci“ a zcela jistě, přes veškeré vaše úsilí, lásku a péči, se nevyhnou ani vašemu potomkovi. Některé prameny uvádějí, že v prvních deseti letech života může dítě onemocnět až stokrát. S tím musí každý rodič již dopředu počítat.

Malé děti onemocní velice snadno. Příčinou je ještě nezralý imunitní systém. Obranné látky neboli protilátky, které náš organismus chrání před nemocemi, se vytvářejí teprve v průběhu života při setkání s různými infekcemi. Po každém infekčním onemocnění zůstává trvalá nebo alespoň přechodná odolnost.

V prvních měsících života je dítě chráněno proti infekčním onemocněním obrannými látkami, které mu předala matka v průběhu těhotenství přes placentu. Další protilátky přecházejí do mateřského mléka a dítě je vypije. Účinek těchto protilátek je však přechodný a po několika měsících se vytrácí.

Přibližně v šesti měsících věku začíná dítěti fungovat vlastní obranný systém. Dítě se ve svém okolí setkává denně s velkým množstvím virů a bakterii. Protože však ještě nemá dokonalou obranyschopnost, snadno onemocní.  Při kontaktu s choroboplodnými zárodky si začíná tvořit vlastní protilátky. Zjednodušeně řečeno, každé dítě musí být někdy nemocné, aby si vytvořilo dostatečně účinný obranný.

Jak pečovat o nemocné dítě

Základním pravidlem je zachovat klid a jednat s rozmyslem. Dítěti rozhodně nepomůže, když budete zmatkovat či propadat depresím.

Čím je dítě mladší, tím je třeba věnovat mu během nemoci větší pozornost. Jeho organismus teprve dozrává, proto rychleji se odvodní při zvracení a průjmu, dříve mu „vyskočí“ teplota a mozek snáze reaguje křečemi. Pokud se vám zdá, že dítě není „ve své kůži“, pečlivě ho sledujte a raději mu změřte teplotu.

Varovným příznakem blížícího se onemocnění je u dětí změna chování. Dítě většinou přestává zlobit, začne polehávat, vypadá unaveně. Někdy je naopak neklidné a mrzuté.  Příznakem zvýšené teploty bývá odmítání potravy, mrzutost, plačtivost, nadměrná spavost nebo naopak zvýšený neklid, teplá hlavička…

Nemocného kojence nebo batole nikdy nenechávejte bez dozoru. Snažte se omezit domácí práce na minimum, abyste měla dostatek času na dítě. Batole jen stěží udržíte celý den v postýlce. Malé dítě je nejšťastnější, když se může mazlit, proto se snažte ho co nejvíce chovat. Při tělesném kontaktu rychleji zjistíte, že mu stoupá teplota, bude lépe dýchat a hlavně mu tím poskytujete pocit bezpečí a mateřské lásky. Pokud dítě již v noci spalo samo ve vlastním pokoji, přesuňte si postýlku zpět do ložnice nebo se přestěhujte vy. I během dne mějte nemocného kojence stále u sebe, pokud nemáte pojízdnou postýlku, položte ho do kočárku.

Pokoj, ve kterém je nemocné dítě, by měl být vyvětraný. V zimním období větrejte alespoň dvakrát denně po dobu 10 minut, v létě může být při hezkém počasí otevřené okno celý den. Dítě samozřejmě nesmí být v průvanu. Teplota v pokoji by se měla pohybovat mezi 20 - 23°C . Pouze pokud dítě myjete nebo mu dáváte zábal, přitopte. V místnosti nenechávejte zbytečně dlouho stát moč ani jakkoli znečištěné pleny. Pokud dítě opakovaně zvrací, připravte si k postýlce plastový kbelík nebo umyvadlo.

Při onemocnění dýchacích cest se doporučuje zvyšování vlhkosti, zejména pokud bydlíte v panelovém domě. Za tímto účelem se prodávají speciální zvlhčovače vzduchu. Zvlhčovač snadno nahradíte rozvěšením vypraného prádla nebo položením mokrého prostěradla či osušky na radiátor.

Pokud leží děťátko s onemocněním dýchacích cest v kojenecké postýlce, doporučujeme vyrobit „vlhké lůžko“, aby dýchalo zvlhčený vzduchu. Lůžko připravíte přehozením namočeného a vyždímaného prostěradla přes bočnice a čelo postýlky tak, aby část visela volně nad hlavičkou dítěte, ale zároveň abyste na dítě viděli.  Máte-li nad postýlkou nebesa, stačí je pouze namočit, vyždímat a vlhké lůžko je hotovo.

Další úpravou kojeneckého lůžka je tzv. „zvýšená poloha“. Doporučuje se zejména při onemocnění dýchacích cest, protože v polosedě se dětem lépe dýchá nebo při zvracení, abychom zabránili vdechnutí zvratků. Připravíte ji podložením nohou postýlky nebo slamníčku na straně hlavy. Nikdy ke zvýšení polohy u dětí do roka věku nepoužívejte polštář! Dítě by si mohlo při přetočení na bříško do polštáře zabořit hlavičku a udusit se. Aby se kojenec ve zvýšené poloze udržel a nesjížděl do nohou postýlky, můžete složit deku a podložit jí zadeček nebo dítě položit obkročmo na svinutou deku opřenou v nohou postýlky, popřípadě stočit látkovou plenku nebo tenkou dečku a přivázat ji k bočnicím a tím vytvořit závěs. I větším dětem je někdy, zejména při kašli, nutno podložit horní polovinu těla. Jim již můžete bez obav podložit záda a hlavu velkým polštářem.

Lůžko se snažte udržovat v čistotě, i když nastane situace, že budete nucena převlékat povlečení i několikrát za den.

Dítě denně myjte. Pokud má teplotu nebo mu není dobře, nekoupejte ho, pouze celé tělíčko otřete žínkou.

Oblékejte ho do pohodlného bavlněného oblečení, směsovým materiálům se vyhýbejte zejména při horečce. Jsou méně prodyšné, děti se v nich více potí a přehřívají. Nemocný kojenec by měl být oblečen stejně, jako když je zdravý. Většímu dítěti oblékněte pyžámko. Pokud nebude ležet v posteli, přidejte mu svetřík a teplé ponožky. Dítě s teplotou nebalte do teplých dek ani mu nedávejte svetr.

Nemocné dítě, zvláště první dny, nemá většinou chuť k jídlu. Nenuťte ho.  Kojenci podávejte mléko častěji a v menších dávkách, pokud již dáváte příkrmy, můžete je přechodně vynechat. Většího dítěte se zeptejte, na co má chuť, ale rozhodně mu nedovolte těžká a tučná jídla.  Dbejte na dostatek tekutin, opakovaně nabízejte čaj, který můžete přisladit. Kojenec by měl denně vypít přibližně 150 ml na 1kg hmotnosti,  batole 120 ml na 1kg hmotnosti, větší dítě nejméně 2 litry. Při zvracení a horečce se toto množství zvyšuje úměrně ztrátám.

Den s nemocným dítětem ubíhá pomalu, péče o ně často představuje kombinaci obav a nudy.  Zejména malé děti vyžadují hodně společnosti. Snažte se zabavit sebe i dítě hrou odpovídající jeho věku, prohlížejte si knížky, čtěte mu, vyprávějte pohádky, malujte obrázky, hrajte si s oblíbenými hračkami.  Batoleti určitě uděláte radost, když mu pustíte kazetu nebo CD s dětskými říkadly a písničkami. Bude poslouchat a vy bude mít chvilku na nejnutnější práci. Většímu dítěti se zavděčíte, dovolíte-li mu sledovat v televizi dětský pořad nebo pohádku z přehrávače. Školákovi zkrátí dlouhou chvíli počítač. Nedovolte ale, aby u monitoru strávil celý den, mohla by se mu rozbolet hlava.

Péče o nemocné dítě je fyzicky i psychicky náročná. Dospělí členové rodiny by se měli podle svých možností u dítěte střídat, aby si matka mohla odpočinout. Pokud jsou v rodině další děti, není nutné je od nemocného násilím zcela izolovat, protože většina chorob je infekční již na konci inkubační doby. Neznamená to ovšem, že by mělo nemocné dítě kýchat ještě zdravému sourozenci přímo do obličeje nebo že budou děti jíst stejnou lžičkou z jednoho talíře.

Kdy vyhledat lékařskou pomoc

Ne každé nemocné dítě musí ihned prohlédnout lékař. Pokud se vám dítě „nelíbí”, pozorujte, zda se u něho nezačínají projevovat první příznaky nějakého onemocnění. Malé dítě reaguje často zvýšenou teplotou, proto ho opakovaně přeměřujte. Vzestup teploty často předchází ostatní příznaky o několik hodin. Pokud zjistíte teplotu, podejte nejprve léky na její snížení. Pak se rozhodněte, zda budete kontaktovat lékaře či zda ještě vyčkáte. Je potřeba umět se včas a správně rozhodnout.

Telefonická konzultace

Pro rodiče je jistě praktické, když mohou při potížích zavolat pediatra a požádat ho o radu. Pro lékaře však každé zavolání znamená přerušení jeho práce s pacienty v ordinaci, zvláště zvoní-li telefon na jeho stole téměř nepřetržitě. Proto prosíme, volejte nám jen v opravdu naléhavých situacích!

V případě telefonické konzultace je třeba mít na paměti, že lékař dítě nevidí, nemůže tedy zcela přesně odhadnout situaci a pouze vám radí, jak byte se měli zachovat. Definitivní rozhodnutí je na rodičích, kteří za zdravotní stav dítěte zodpovídají.

Kdy je nezbytné, aby lékař dítě prohlédl

• dítě je mladší 3 měsíců a vy jste zjistili teplotu 38,5 °C v konečníku
• dítě má teplotu přes 39 °C, která po podání léků na snížení teploty příliš neklesá
• dítě má teplotu déle než tři dny, i když vypadá dobře
• pokud tělesná teplota klesne pod 35 °C, dítě má chladnou kůži
• dítě opakovaně zvrací, nemusí mít teplotu
• průjem trvající déle než den
• krev v moči nebo ve stolici
• náhlé odmítání stravy, a zejména pak tekutin
• křeče v břiše trvající déle než dvě hodiny
• malé dítě déle než dvě hodiny pláče a nelze ho uklidnit
• náhle vzniklé dechové potíže
• dítě několik dnů kašle, i když je bez teploty
• bolest uší
• dítě má ztuhlou šíji nebo nemůže ohnout hlavičku k hrudníku
• nadměrná spavost, dítě se dá hůře probudit
• bezvědomí
• křeče
• dítě spolklo něco podezřelého
• úraz

Uvedené situace slouží pouze k vaší orientaci. Nejste-li si zdravotním stavem svého dítěte jisti, obraťte se na lékaře raději zbytečně než pozdě, třeba jen pro uklidnění a pocit jistoty. Obecně lze říci, že čím je dítě mladší, tím dříve by ho měl lékař vidět.

Rekonvalescence neboli zotavování dítěte po nemoci

Podaří-li se zvládnout akutní příznaky onemocnění, dostává se dítě do fáze rekonvalescence. V tomto období, které je minimálně tak dlouhé jako sama akutní nemoc, se oslabené tělíčko zotavuje a potřebuje nabrat novou sílu.

Jakmile dítě přestane mít teplotu, přestane ho bolest v krčku nebo bříško, nejraději by hned dovádělo venku. I když vypadá čile, je to jen zdání. Organismus je vyčerpaný a ještě nějakou dobu potrvá, než bude úplně fit.

U některých kojenců a batolat občas pozorujeme při nemoci přechodné zastavení vývoje. Například pokud děťátko zrovna začalo obcházet nábytek, bude pár dnů zase jen lézt, pokud se krátce před onemocněním zbavilo plenek, může se znovu začít pomočovat.  Malé děti obvykle vyžadují nějaký čas po ústupu nemoci zvýšenou péči a pozornost.

Po odeznění teploty se snažte dítě ještě několik dnů udržet v klidu doma. Nedovolte mu běhat po celém bytě nebo dokonce venku. Nabízejte mu lehkou, pestrou, na vitaminy bohatou stravu a dostatek tekutin. Zpočátku může dítě hůře jíst, proto mu nabízejte jídlo častěji a po menších dávkách. Chuť se mu postupně vrátí.  Po poradě můžete nasadit multivitaminové preparáty.

Některé maminky ze strachu, že dítě znovu onemocní, ho i v létě navlékají do tlustých svetrů. Dítě se snáze zpotí a znovu nachladne. Proto ho oblékejte přiměřeně, dejte mu stejný počet vrstev, kolik máte na sobě vy sama. 

Jakmile to lékař dovolí, můžete začít s postupným zatěžováním. Po horečce, i když trvala třeba jen pár hodin, by dítě nemělo chodit ven dva dny. Nejprve se vydejte na krátké procházky. V chladnějších obdobích roku je nejvhodnější dobou poledne, kdy je nejtepleji, v parném létě naopak dopoledne nebo podvečer, kdy není takové horko. Zpočátku se pomalu procházejte třeba jen půl hodiny, další den hodinu a dobu pobytu venku postupně prodlužujte. Pokud prší nebo je sychravo, raději ven nechoďte. Po běžné nemoci by dítě minimálně týden nemělo jezdit na tříkolce nebo na kole, běhat s ostatními dětmi celé odpoledne po hřišti.  Totéž platí o zákazu tělesné výchovy a sportovních tréninků u školních dětí. 

Po nemoci by dítě také nemělo chodit mezi větší množství lidí, např. do supermarketů, městské hromadné dopravy nebo do kina. Je oslabené a snadno se znovu nakazí.

Přes uvedené skutečnosti je právě toto období nemoci rodiči často podceňováno.  Maminkám se zdá, že když dítě nemá teplotu nebo je čilejší, je již úplně zdravé. Zaměstnané matky často pospíchají do práce, ať už z finančních důvodů nebo pod tlakem nadřízených, kteří jim vyhrožují propuštěním ze zaměstnání, když budou s nemocným dítětem opakovaně a dlouho doma. Proto, pokud se ocitnete v takové situaci, snažte se domluvit s babičkami nebo ostatními členy rodiny, zda by se o dítě ještě pár dnů nepostarali. Pokud se oslabené dítě rychle vrací zpět do dětského kolektivu, číhá na něj možnost další nákazy. Vzniká tak začarovaný kruh, kdy jde školkové dítě z jedné nemoci do druhé.